Jako malého kluka, mě  jednou pod stromečkem čekal neuvěřitelný dárek. Kolejiště.     

Bylo obrovské, mělo tunel a nad ním stál hrad. V podhradí byla vesnice, statky, nádraží protékala tam řeka a na ní most s říčním mlýnem. U mostu bylo středověké město. No prostě nádhera. Koleje byly z plastu a proháněla se po nich parní mašinka westernového tipu na dvě tužkové baterie se dvěma vagonky. A já byl u vytržení. Vláček si sotva kdy oddychl (hlavně, když došly baterie). V mých dětských očích to bylo bombastické. 

  Kolejiště postavili tajně moji rodiče. Dnes, když mám sám děti, mají moji rodiče mé uznání, protože vím, co to je dělat v jedné domácnosti něco tajně před dětmi. Pokud si to dobře pamatuji, jako základ kolejiště sloužila sololitová deska vyztužená rámem. K vytvarování krajiny bylo použito rozvařeného papíru, lepenky a snad i sololit? Těžko  říct, ale pro mě to tehdy vypadalo náramě. Mamka vše pečlivě namalovala a patinovala, taťka zase vyráběl domky z papíru. Malé keře a stromky byly z přírodních materiálů.  Co se týče provozu, toto kolejiště si toho užilo dost. Ano, dětem stačí málo. Rád na to vzpomínám, prtotože mi dalo mnoho času, než jsem si prohlédl všechna zákoutí kolejiště. A těch dobrodružství, která se na kolejišti odehrála......