Počátek

Obě dětská kolejiště jsou již jen součástí historie. Jejich poslední fotky byly pořízeny někdy kolem roku 2002 a potom zanikla...... Minutu ticha prosím...... Od té doby si naše planeta 13x prohlédla svou hvězdu ze všech stran, a mašinky znovu klepou na dveře mých zájmů.

 Píše se rok 2015 a já beru svého syna na nádraží. Má přijet historický motoráček od pardubického spolku železničářů, Hurvínek. Je to první vlak, který syn viděl z blízka a vůbec první vlak, kterým jel.

 V práci se ke mě přihlásí človíček, který je tam zaměstnán nedlouho, a vyzvídá, jestli mám něco společného se železnicí, že mě s klukem viděl na akci s Hurvínkem.

 Zjišťuji, že onen pán, se rád motá kolem železnice a pro různé zájemce staví modely lokomotiv a motorových vozů v TT. Pěkně se nám povídalo, i nějaká ukázka modelů u něj doma proběhla a já zatoužil opět mít kolejiště. A tak to vlasně začalo. Mám obrovské štěstí, že jsem měl poradce (modelář z práce), co a jak dělat, a tak jsem se do toho pustil. Objednal jsem koleje, vyhybky, přestavníky (ceny mě dost dostaly, proto koncept kolejiště je tomu uzpůsoben), a následovala i ta snad nejhezčí část, a to pořízení prvních mašinek a vagonků. 

  Už od dětství jsem toužil po Brejlovci (tehdy jsem netušil že se tak jmenuje), tak první nová mašinka byla jasná. Doplnila ji bazarová BR 92 a klasické BTTB vagonky.