Formování krajiny
Po dokončení štěrkování, jsem začal s formováním krajiny. Jak jsem již uvedl, jako základ je použit polystyren. To znamená, že budu dlabat.
První pokusy jsem dělal s nožem, ale brzy jsem zjistil, že tudy cesta nevede. Bylo to pomalé, hlučné (hrozně to vrzalo) a nebyl jsem schopen dosáhnout požadovaných tvarů. Přikročil jsem k plánu B. Transormátorová páječka. Výsledky páce s trafopáječkou a rychlost práce převážily štiplavý zápach tavených kuliček. Očko na trafopájce jsem si vždy vytvaroval podle aktuální potřeby. Žhavý drát šel to polystyrenu lépe, než horký nůž to másla. Takto jsem vytvářel údolí, cesty, škarpy, krajinu pod kolejemi atd.
Zvláštní kapitolou bylo vytvoření skal pod hrad Kokořín. Skály jsou ze zbylé desky polystyrenu a jsou jako samostatně vytvořený prvek, volně položený na kolejiště. Důvod byl jednoduchý: umístění hradu je na nejvzdálenějším konci od předních hran kolejiště a špatně by se tam na něm pracovalo.
Desku jsem uřízl tak, aby pasovala do trojúhelníku tvořící koleje a roh kolejiště. Pak jsem vzal trafopájku, sedl si na stoličku a začal jen tak z hlavy vyřezávat. Nutno dodat, že asi týden před tím jsme byli na dovolené v Českém ráji a já v hlavě měl podobu skal z údolí Plakánek. Po vyřezání následovalo polepení savým papírem. Tato část byla snad nejhorší. Celé nedělní odpoledne, kdy jsem to polepoval papírem, jsem si nadával, proč jsem tam udělal tolik skulin a mezer, kam jsem se teď těžko dostával. Ale povedlo se, nakonec lepidlo a papír zvítězilo nad složitými tvary.
Další vývojovou etapou bylo barvení skal. O toto jsem požádal mamku, protože co se týče barviček, je to její obor :-)
Barvení je hotové, a já již pln očekávání přistupuji k prvnímu zazelenění krajiny – skal. První krok je jednoduchý: přilepit hrad ke skále. V dalším kroku maskuji přechod mezi hradem a skálou drceným molitanem. Následují první pokusy se zatravněním, kombinovaný s drceným molitanem a lišejníkem imitujícím keře. K zatravnění používám zatravňovací přístroj NOCH půjčený od kolegy z práce.
Manželka žehlí prádlo a já si hraju s hradem a polystyrenovými skálami. Příjemně strávený večer, a hlavně to nadšení z výsledku!
Hrad se svou skálou se již hrdě shlíží na kolejiště. Tento pohled na kus hotové krajiny mě motivuje pokračovat v tvorbě krajiny. Abych mohl pokračovat, chybí vyrobit kopce. Kupuji nízkoexpanzní montážní pěnu. Doporučuji zakrýt koleje-já to neudělal. Postupně jsem vrstvil kopce po vrstevnicích. Vzniklé kopce jsou dosti elastické, proto jsem je během tuhnutí musel párkrát vracet do jejich původních tvarů. Po vytvrdnutí jsem je nožem ořezal na požadovaný tvar. V levém rohu kolejiště mám takto udělaný kaňon. K ověření průjezdnosti mi kolega z práce půjčil dvoupatrový vagon Bmto. Když to projede on, tak pak už všechno. Byl jsem za to rád, protože jsem musel některé části ještě rozšířit, aby tam nebylo tak těsno.
Tvarování krajiny je hotové. Nyní na scénu nastupuje Herkules s toaletním papírem. Postupně polepuji celé kolejiště (vyjma kolejí) proužky toaleťáku (jednovrstvý – ten nejlevnější :-). Čekal jsem, že práce vzhledem k rozloze kolejiště půjde pomalu, ale za tři dopoledne po dvou hodinách bylo hotovo. Kvůli možnému prosvítání jsem celé kolejiště potom natřel vodou ředitelnou barvou. Vzhledově se to krásně sjednotilo a zpevnilo. Na vcelku měkkém polystyrenu vznikla pevná vrstva lepidla, papíru a barvy
.
Hlína
Na krásnou šedivou jednolitou vrstvu přijde hlína. Z našich procházek jsem si nanosil jemnou suchou hlínu. Kolejiště jsem potíral lepidlem a cedníčkem aplikoval vrstvu hlíny. Někde jsem použil jemnou prašnou hlínu, jinde hrubší s příměsí rozdrolené horniny se slídou. Po zaschnutí jsem vysavačem vysál vrstvičku prachu, která se nepřilepila, a opravil místa, která moc prosvítala. V této části práce jsem si uvědomil, jak jednotlivé vrstvení materiálu maskuje a srovnává nerovnosti způsobené při dlabání v polystyrenu. Celkové zahlínování bylo již velmi rychlé, cca 3 hodiny. Na kamenolom byl použit materiál zbylý z prosívání štěrku na náspy. Materiál jsem nanášel podobně jako u štěrkování a zarovnával štětcem. Jelikož šlo vlastně o štěrk, fixování materiálu bylo stejné jakou štěrkování: prolití ředěným lepidlem. V této části jsou umístěny domky a nainstalováno osvětlení nádraží a veřejné osvětlení vesnice.
Tráva
Konečně se dostávám do fáze, na kterou jsem se nejvíce těšil. Těch hodin strávených na internetu studováním, jak zatravňovat, shlédnutá videa na youtube….. Je to tu. Začínám od nejvzdálenějšího kouta na kolejišti a pokračuji přes nádraží směrem k přední straně. To aby nebylo moc vidět první pokusy a ve předu to již bylo zatravněno pěkně.
Tady se trochu zastavím. Když jsem se připravoval na zatravňování kolejiště, začal jsem si všímat reálné krajiny, jak to vlastně kde roste. Je zajímavé, jak je to ve skutečnosti složité. V zahradách je tráva jak na golfu, to je hračka, ale kolem plotu je to již horší, na krajinných přechodech cesta – pole, pole-sráz, škarpa-pole, rumiště, roste dlouhá tráva, ve svazích jsou keře. Divoká tráva je pěkně strakatá a vytváří různobarevné koláče. Někde je louka mokřejší, jinde sušší a i to je vidět na výšce a barvě, co se tam zelená nebo žloutne. To je docela výzva, ne?
Jako podklad jsem použil směs různobarevných vláken, která po aplikaci vypadá spíše jako zátěžový koberec. Měl jsem ji již koupenou, tak co. Použil jsem ji jako plnivo. Kombinoval jsem aplikaci plošnou s drnovou aplikací. Do vzniklého koberce jsem před zaschnutím lepidla flokoval tmavší vlákna, světlejší a delší a jejich kombinace a různě velká místa. Po každé aplikaci jiného druhu vláken jsem vysavačem na nízký výkon do silonové ponožky sebral přebytečná vlákna a znovu použil. Někdy jsem do již zaschlé trávy přidělával ostrůvky vysoké suché trávy. Fantazii a kombinacím se meze nekladou, a je pravda, že napodobit přírodní „chaos“ je dost náročné na představivost. Vždy jsem pracoval do té doby, dokud jsem necítil, že mám sklon to urychlit a odbýt. Někdy to šlo rychleji, jindy pomalu, ale nakonec se to povedlo k mé spokojenosti.
Stromy, keře
Je zatravněno, kolejiště vypadá jako skotská krajina - kopcovité travnaté lány. Pořizuji první stromky a krajina dostává zase jiný ráz. Teď začíná nekonečný příběh krajiny, kdy postupně přibývá keříků, stromků, figurek a dalších doplňků. Kolem silnice jsou v plánu patníky, nesmí chybět telegrafní sloupy, určitě přibudou nějaké výjevy …….. Tady jsem zatím skončil. Ve volných chvílích si užívám jízdy vláčků po kolejišti. S kolegou z práce, který mě k tomu po letech přivedl, plánujeme společné jízdy, protože vozový park má velký, ale v tuto chvíli nemá kolejiště. Staré zrušil a nové teprve staví. Takže si přijde někdy zajezdit. Na kolejišti se budou dělat i testy nově vyvíjených podvozků pro modely, které vyrábí pro své zákazníky.
